Každodení hodinové cestování...

Ahojky, zdravím všechny blogerry:o) po nekonečných otázkách, kdy že bude konečně něco na mém blogu, právě přichází ta očekávaná chvíle:)

Nic závratného se tady asi nikdo nedočte, ale co, budu si psát pro radost:)

Zjistila jsem, že vlastně každý den zažívám 40ti minutový stereotyp, no vlastně hodinový.

Každé ráno vstanu v 5:00 (když nezaspím), z bytu vycházím v 5:50, cestou potkám v kopci týpka, co u sebe nikdy nic nemá, žádnou tašku, batoh ani igelitku, prostě nic. Nemám zdání, kam chodí.
Potom čekám na zastávce na autobus, který jede v 5:59 (poslední dobou nestíhám tramvaj v 5:57). Na téhle trase se střídají zhruba tři řidiči, jednomu jsem asi sympatická nebo spíš spěchá, protože i když stojím uprostřed zastávky, zastaví u mě předními dveřmi a otevře jen ty.Takovej VIP nástup.
Cca v 6:02 jsem na "fígnerce" a tady už se to začíná rozjíždět.

Přicházím na zastávku a už tam stojí:) Ano, může mu být tak 35, modrou kšiltovku, kenvelo tričko, kraťasy tmavé barvy a sandále. Stoupám si cca 2 metry vedle něho na zastávce.
Po pravé straně za mnou stojí kluk cca 28let, přichází krátkovlasá blondýna stejného věku, on si uklízí mp3 přehrávač a začínají komunikovat (myslím že se znají ze školy,třeba ze střední).
Na zastávce stojí pár dalších, známých tváří. Jeden trošku oldschool týpek, starší pán, starší paní a jedna mladá sympatická holčina, blondýna, která má každé ráno ohromné "pytle" pod očima. Je mi povědomá, ale vůbec nevím odkud.

Přijíždí autobus zastavují u mě prostřední dveře, pán v kenvelo tričku nastupuje jako první a já hned za ním. Sedá si doleva přes uličku k okýnku a já jako vždy vedle něho (vždycky se na sebe tak ušklíbnem:)) Mladí kamarádi většinou stojí a celou cestu si povídají, oldschool frajer sedí přes uličku vedle mě a čte si knihu od proletáře Burrowse. Vyjíždíme ze zastávky. Kolega vedle mě už ho vytahuje :) mp4 přehrávač- vybírá si co si pustí, většinou poslouchá "ramštajny" nebo se kouká na rychlé a zběsilé. Blíží se zastávka u Textilany, kde nastupuje pěkná blondýna, ale věčně nasraná. Poté přijíždíme na zastávku pod broumovskou. Tady nastupuje pohledná brunetka s vyšším chlapcem a starší paní, nejspíše sourozenci a jejich maminka, ale nejde mi do hlavy, kde bydlej a jak. Přistoupí ještě pár dalších lidí. Následuje zastávka u audi salónu. Tady nastupuje kluk ve věku myslím, že tak 27 let. Poslední dobou nestíhá a dobíhá autobus (proč pak asi?:o))jedeme dál. Zastávka u lékárny. vysoká brunetka 24 let s knihou v ruce, ještě se ani nedrží tyče (aby zabránila případnému pádu) a už si čte. Předposlední zastávku nastupuje sympatická paní snědé pleti a vystupuje maminka od sourozenců. Na další zastávce se přestupuje na tramvaj.

Další boj startuje. Honem, honem ať zabereme ty nejlepší místa:) autobus zastavuje na točce a nikdo už nesedí, otevírají se dveře a závodníci vybíhají k cíli, k tramvaji s otevřeni dveřmi. Ve vedení jsou dva kamarádi, hned vedle nich však vybíhá pán v kenvelo tričku, za nimi já a poté zbytek co již nemůže:) Zase si sedám vedle toho co vždy a jízda pokračuje.

Na další zastávce nastupuje postarší pán s batůžkem na zádech, hází pravidelně mince do automatu (automatu na jízdenky). blíží se další stanoviště, kde skoro nikdy tramvaj nestaví a jen míjí mladíka otočeného zády k nám, čekajícího na tramvaj z druhého směru. Další zastávku si moc nepamatuju protože většinou už klimbám:) to mi vydrží, tak na dvě zastávky a pak přichází nový svět. A speedy:) týpek co nastoupí a je jako nastřelenej, dělá strašně rychlý pohyby a vypadá dost zmateně, dokud si nesedne. Dřív na téhle zastávce vystupoval jeden klučina v montérkách, co za cestu snědl tři čokoládové tyčinky. Už jsem ho dlouho neviděla. Asi dostal výpověď:)a nebo se zbláznil z nadměrného množství kakaa v krvi:)

Následuje zastávka, na které na mě jde druhá krize, oči se mi klíží a nedá se to ovládat. Mezitím nastoupí pán ve značkové mikině. Za pár minutek se začínám zase probírat a to už přijíždíme na brandl. Tady vystoupí ti dva sourozenci a jdou doleva do kopce. Kam? To jednou zjistím. Na zastávce Liberecká vystupuje spousta z těch, co mě doprovází skoro denně. Týpek co dobíhá autobus u audiny, dva kamarádi( ten klučina se na mě občas otočí- já vím jsem naivní:o))
a spousty dalších.

Je to asi neuvěřitelný, ale jen co se tramvaj rozjede znovu padám do komatu i klidně jen na ty dvě minuty. Mám vždycky strach, abych se vůbec probudila na konečný:) Najednou všichni vystupujeme, já to beru přes park a ostatní míří přímo k semaforu a přechodu. Tady naše společné cesty končí. Pán s kenvelo tričkem jde do prodejny plovoucích podlah, a ostatní se mi ztrácí z dohledu...za 8 minut jsem v práci.

Musím říct, že tenhle stereotyp mě na jednu stranu baví a na druhou ne. Když ráno jeden z těch lidí nejede , tak hned přemýšlím co se asi stalo :) Je to asi trochu úchylka....Proto občas jedu do práce autem nebo úplně jiným spojem...

Pokud nastanou nějaké zásadní změny budu Vás tady informovat:)